Summer Survival

Až na samé dno svých sil si museli sáhnout soutěžící, kteří se ve dnech 12.-15. září 2005 účastnili Mezinárodního mistrovství AČR v letním přírodním víceboji – Summer survival 2005. V letošním roce byla zaznamenána rekordní účast 14 družstev. 13 družstev reprezentovalo jednotlivé útvary a zařízení AČR a 1 družstvo bylo z Rakouska. Oproti předešlým ročníkům byly v soutěži více zastoupeny ženy, z kterých byly složeny dvě celá a jedno smíšené družstvo.

Mistrovství pořádal Generální štáb AČR, přičemž organizací byla pověřena Vojenská akademie ve Vyškově. Již od první etapy bylo znát, že pořadatel zastoupen Oddělením tělesné přípravy navazuje na zkušenosti z předešlých čtyř ročníků. Jednotlivé etapy byly náročnější a to ne jenom z pohledu let předchozích ale i vyjádření jednotlivých soutěžících. „Odpočíváme jen při přesunech, protože jednotlivé etapy jsou rozhodně víc náročnější než loni“ To byla slova rotného Josefa Kubernáta z 13. dělostřelecké brigády. Zkušenosti zahraničních účastníků jasně vyjádřil Mark Rammelmüller z Rakouského družstva Kosaken „V porovnání s ostatními cvičeními, které jsme měli možnost absolvovat je toto o hodně těžší a náročnější než jsme očekávali“.

Celý survival byl rozdělen celkem do čtyř soutěžních dnů, v kterých soutěžící absolvovali 3 velmi náročné etapy. Většina disciplín se navíc odehrávala v Moravském krasu jako např. propast Macocha, jeskyně Lidomorna a další.

Filosofií Survivalu tak jak to vyhlásili pořadatelé bylo „Zvládnout bezpečně, chytře a rychle všechny překážky, které soutěžícím pořadatelé nebo sama příroda postavila do cesty. Toto všechno v pohodě a bez újmy na zdraví“. Dnes když čteme těchto pár řádku již víme, že otázka bezpečnosti byla opravdu na prvním místě a po celou dobu závodu nedošlo u soutěžících k žádným závažnějším zdravotním problémům. Nemůžeme ale říct, že by se všem družstvům dařilo naplnit i tu druhou stránku filosofie závodu a to chytře a hlavně rychle překonat jednotlivé překážky. „Když jsme se snažili stanovit časové normy pro plnění jednotlivých disciplín opravdu jsme nemohli tušit, že např.lezení pomocí kolíků na lezeckou stěnu potrvá někomu 20 minut, nebo orientační závod v délce 3,8 km poběží někteří jedinci 6,5 hodiny a 3 km úsek za 2 – 2,5 hodiny, když čas nejlepšího soutěžícího na nejdelší trati byl 34 minut “řekl jeden z rozhodčích kapitán Jiří Pevný.

Na všech soutěžících byla od prvních okamžiků znát obrovská snaha úspěšně absolvovat a zvládnout celý závod. Výrazně to dokumentuje i ta skutečnost, že celé družstvo dokázalo čekat na opozdilce i tu nekonečně dlouhou dobu šesti hodin a druhý den dál pokračovat v dalších disciplínách. Bojový duch nevzdát se nepříznivým podmínkám byl jasně patrný u všech závodníků. Těžko můžeme hodnotit, která disciplína byla nakonec pro soutěžící nejtěžší nebo nejlehčí. Můžeme ale s jistotou říct, že jednou z nejatraktivnějších jak pro soutěžní družstva, tak i pro zvané hosty bylo přemostění propasti Macocha a následný přejezd soutěžících po visutém laně ve výšce 160 metrů, včetně nácviku záchrany raněného nad propastí. Na všech soutěžících bylo jasně viditelné, že jim předchozí dva dny závodu, kdy absolvovali plavání, časovku se střelbou, dráhu bojovníka, orientační závod, opičí dráhu a v časných ranních hodinách vodní orienťák na vodní ploše Olšovec u Nerovnic vzali hodně fyzických ale i psychických sil. Příchod do prostor Macochy byl sice již prvním družstvem opožděn asi o půl hodiny ale následná činnost ukázala schopnost všech družstev překonat v řadě případů sama sebe. Pro někoho to byla zase záležitost čistě rutinní jak nám sdělil i rotmistr David Sodomka z 154. záchranného praporu v Rakovníku „Já jelikož už mám nějaké zkušenosti, protože jsme záchranný útvar tak jsem v úplné pohodě a hodně mě to baví. Podobné disciplíny jsme plnili asi před dvěma týdny v Hradci Králové na soutěži o nejlepšího záchranáře, i když to nebylo tak atraktivní jako tady na Macoše.“

Poslední dva dny byly hodně o adrenalinových disciplínách, ať už šlo o zmíněnou Macochu nebo stanoviště Lidomorna, kde museli soutěžící pomocí horolezeckých technik zvládnout v co nejkratším čase stanovenou trasu. V prostoru outdoorového centra v Baldovci museli soutěžící zvládnout třemi způsoby dvaceti metrovou věž, překonat dráhu z lanových překážek ve výšce deseti metrů a střelbou z luku nastřílet co nejvíce bodů v daném časovém limitu.

Summer survival 2005 byl zatím nejtěžším závodem v jeho pětileté historii. Jak nám řekl ředitel závodu plukovník Josef Husár „Smyslem závodu bylo, aby si závodníci v extrémních podmínkách vyzkoušeli, čeho jsou schopni a že dokáži překonat sami sebe“. Byl to závod kde vyhrálo družstvo nejvšestranněji připravené. V závěrečném proslovu k soutěžícím velitel Vojenské akademie ve Vyškově plukovník gšt. Milan Solík zdůraznil „Cílem bylo připravit závod obtížnější a náročnější než v uplynulých letech, co se nám podařilo. Vy všichni jste prokázali bojového ducha, porvali jste se s nástrahami tratě, s přírodními překážkami a mnohdy jste si sáhli na dno svých fyzických a psychických sil. Oceňuji Vaši bojovnost a aktivní přístup v průběhu celého závodu“.Následně již byly vyhodnoceny družstva v pořadí od 14. do 4. místa. Ceny pro všechna družstva včetně pohárů a diplomů předávali Zástupce ředitele Ředitelství výcviku a doktrín plukovník gšt. Jan Neplech, Velitel Vojenské akademie ve Vyškově plukovník gšt. Milan Solík a ředitel závodu plukovník Josef Husár. Za zvuku fanfár nám postupně na stupně vítězů nastoupili za 3.místo družstvo Vojenské policie II. a za 2. místo družstvo Vojenské policie I. Vítězem se stalo první družstvo Vojenského odboru Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy ve složení podpraporčík Lukáš Brožík, podpraporčík Lukáš Kyrych a podpraporčík Petr Smutek.

5. ročník letního přírodního víceboje Summer survival 2005 je za námi, proto mi dovolte již dnes pozvat všechny zájemce na ročník šestý, který by měl proběhnout v měsíci říjnu roku 2006.

Text: mjr. Ing. Ľubomír Sedlák